Mezi lety 1630 až 1640 získali táborští Židé k modlitením účelům do pronájmu dům čp.282 na Tržním náměstí (tzv. Velibradovský dům), který roku 1776 výrazně přestavěli a využívali až do roku 1885. V té době, tedy na poč. 19.století, se začala stavět podle projektu pražského stavitele Josefa V. Staňka nová reprezentativní synagoga v kombinaci neorománského a maurského slohu. Stavba odrážela tehdejší situaci ve městě, kde se židovská obec během 2.poloviny 19.století natolik rozrostla, že dosavadní dům jí přestal kapacitně vyhovovat.
Práce na 30 m dlouhé a 20 m široké budově probíhaly pod dozorem táborského stavitele Františka Kliera; dne 17.srpna 1885 byla synagoga slavnostně zasvěcena. Výsledný dojem byl díky rozměrům i použitému tvarosloví značně impozantní: západní průčelí zakončoval tambur s kupolí, která dodávala objektu výšku 26 m, sdružená oblouková okna byla doplněna štukovou dekorací; v interiéru, zdobeném dekorativní výmalbou, se kromě svatostánku u východní stěny nacházel kůr pro varhany a kolem stěn obíhala galerie.
Synagoga sloužila bohoslužbám ještě ve 30.letech, od r.1941 byla využita jako skladiště konfiskovaného židovského majetku. Po válce přešla do správy Židovské náboženské obce v Plzni, ale přestože byly projeveny snahy o její opravu, potřebné prostředky se shromáždit nepodařilo. Ze strany oficiálních orgánů nebyl o objekt projeven větší zájem; synagoga sloužila prakticky nepřetržitě ke skladištním účelům, zchátrala až do kritického stavu a r.1977 byla spolu se dvěma sousedními domy zbořena. Fragmenty z její výzdoby jsou uchovány ve sbírkách Husitského muzea v Táboře.
http://www.zanikleobce.cz
